Dojo kun (道場訓) doslova znamená „pravidla dojo“, tedy zásady chování v místě, kde se cvičí bojová umění. Tento soubor pěti základních principů sepsal zakladatel tradičního karate Gičin Funakoši (船越 義珍). Každý student karate by měl mít tato pravidla stále na paměti a řídit se jimi nejen v dojo, ale i v běžném životě.

Na začátku každého pravidla stojí japonské slovo „Hitotsu“ – znamená „za prvé“. Tím se vyjadřuje, že všechna pravidla mají stejnou důležitost. Na konci vět se objevuje slovo „koto“, které samo o sobě nemá konkrétní význam – v textu pouze gramaticky spojuje věty.

Hitotsu! Jinkaku kansei ni tsutomuru koto!

Za prvé! Usiluj o dokonalý charakter.
Karate-do není jen fyzickým cvičením, ale i cestou k vnitřnímu růstu.
I když tělo stárne, mysl může dále zrát a zdokonalovat se.

Hitotsu! Makoto no michi o mamoru koto!

Za prvé! Chraň cestu pravdy.
Buďme upřímní a věrní – k sobě, k učitelům i k ostatním.
Pravda má být ctěna nejen v dojo, ale i mimo něj.

Hitotsu! Doryoku no seishin o yashinau koto!

Za prvé! Pěstuj ducha úsilí.
Pokrok v karate vyžaduje trpělivost, vytrvalost a odhodlání.
Když do tréninku vložíš opravdové úsilí, setkáš se na půli cesty se svým učitelem – ale musíš k němu dojít sám.

Hitotsu! Reigi o omonzuru koto!

Za prvé! Buď zdvořilý.
Karate začíná i končí uctivostí.
Každý vstup do dojo i jeho opuštění doprovází úklona, která vyjadřuje respekt k učitelům i mistrům minulosti.
Zdvořilost a úcta provázejí celý trénink – při práci s partnerem, při opravách od senseie i při závěrečné meditaci (rei).

Hitotsu! Kekki no yu o imashimuru koto!

Za prvé! Vyvaruj se násilí.
Karate-do není o boji, ale o sebekontrole.
Kdo sáhne po síle bez nutnosti, nepochopil skutečný význam karate.

• Při vstupu i odchodu z dojo se ukláním a říkám „Oss“.

• Trenéra oslovuji „Sensei“.

• Přijdu-li pozdě, sedím v seiza u dveří a čekám, až mě sensei vyzve. Poté se ukloním a zařadím do skupiny.

• Při cvičení v páru se vždy vzájemně ukloníme se slovem „Oss“ – jak na začátku, tak na konci cvičení.

• Při úkloně neskláním hlavu k zemi – sleduji partnera očima.

• Student s vyšším technickým stupněm má právo vybrat si partnera s nižším stupněm.

• Při cvičení kata má vždy přednost cvičenec s vyšším stupněm.

• Když mě sensei opraví nebo se ptá, zda rozumíme, odpovídám „Oss“.

• Na začátku i konci tréninku se řadíme podle technických stupňů. Kdo přišel pozdě, stojí na konci řady.

• V dojo se chovám s respektem – nemluvím, neruším, soustředím se na trénink a ctím ostatní.

• Mezi cvičenci i vůči trenérům musí panovat úcta, respekt a snaha o správného ducha karate.

Pozdrav „Oss“ je nejdůležitějším prvkem etikety v karate.
Vyslovuje se při úkloně v postoji Seiza (sed) nebo Musubi-dachi (stoj s patami u sebe a špičkami od sebe).
Je projevem úcty – k dojo, k učitelům, k partnerům i k sobě samému.

Říkáme jej:

• - při vstupu nebo odchodu z dojo,
• - při pozdravu partnera,
• - při přijetí pokynu nebo opravy od senseie,
• - při rozhovoru s instruktorem – před i po něm.

„Oss“ vzniklo ze slov Oshi (snaha) a Shinobu (vytrvat).
Vyjadřuje trpělivost, odhodlání a sílu ducha.
Každé vyslovení „Oss“ je připomínkou zásady:

„Vytrvej, ať jsi pod jakýmkoli tlakem.“

Oss symbolizuje schopnost čelit překážkám, zachovat klid a neustále pokračovat vpřed.
Kdo dokáže nést ducha „Oss“ ve slovech, myšlenkách i činech, kráčí po skutečné cestě karate-do.